close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I don't know you. But I want you.

28. září 2010 v 19:29 | Tessa* |  Články
Aj som sa zadržiavala napísať tento článok, ale bože, keď ja nemôžem...
Chcela som o tom napísať s odstupom času, ale obobkovať to.

Náhody. Náááhody!!! :D

Absolútne nechápem, čo ma to popadlo, pretože vo chvíli keď sa to dialo som bola za ignorantku. A tú ignoráciu som nehrala, tá bola skutočná. Hľadela som do zeme a vo vnútri si hovorila, že veď toto nie je ten pravý... Kde som mala hlavu? Prečo som ho doteraz milovala?

Ale teraz, teraz, chcem znovu.

Počkať. Pekne od začiatku. Dnes som bola v škole iba na dvoch hodinách. Potom som išla ku alergologičke po recept na liek a pravdaže po pečiatku. A potom som mala fajront. :D Ale domov som nemohla prísť tak skoro, tak som sa flákala po meste (sakra ma bolia nohy). Potom som však musela ísť znovu do školy, aby mi vyplnili jeden papier, ktorý som už súrne potrebovala. Ten papier mi dal Cal pred mojou školu, vtedy tam bol aj Juro, ale ignorovala som ho. Absolútne. Ani jediný pohľad potom ako som si ho všimla. Papier mi vyplnili a išla som na stanicu. Myslela som si, že Cal a spol. sú na autobuske, ale do príchodu autobusu bolo ešte ďaleko, tak som chcela počkať vo vnútri železničnej stanici, pretože fúkal ti dnes studený vetrík. A zrazu ma vo vnútri niekto ohlásil a to bol Cal a spol. Hovoria, že idú na vlaku, ktorý ide trochu skôr ako autobus, tak som išla aj ja. Pamätám si, že Juro sa usmeival ako slniečko na hnoji. Sadli sme si do vlaku. Ja vedľa hádajte koho!!! Tak to jednoducho vyšlo. Až teraz mi došlo, že dnes sa mi splnil sen. Vtedy vo vlaku som to brala tak inak. Absolútne som to neprežívala, neviem prečo. Netriasli sa mi kolená, nebúšilo mi srdce, nepotili sa mi dlane. Nič. A pritom ono sa to deje, práve vtedy, keď som od neho ďalej, keď je to úplne o niečom inom. Viete, chápete... Je to čudný pocit, sedieť tam vedľa niekoho, komu ste napísali (áno bolo to dávno, veď aj preto to nebolo až také trápne) poštu, v ktorej ste sa mu vyznali z citov. A pritom dobre viete, že ten vedľa vás o tom rozmýšľa, pretože to vidíte v jeho tvári, keď sa na vás pozerá a jeho oči sú vzdialené len pár centimetrov. A tej chvíli máte toľko nezodpovedaných otázok. Proste vždy, keď sa nám strenú oči, je to tam napísané. Ale mňa odpovede v tej chvíli ani nezujímali. Lebo som bola tak blízko neho, nikdy som ho nepočula hovoriť toľko, nikdy som nebola asi bližišie neho, nikdy mi neodpovedal na otázku, nikdy sme sa netvárili ako aspoň akí - takí kamaráti. Skôr známy. Ale teraz to bolo, také iné. Reálnejšie. A práve vtedy som necítila nič viac. Necítila som tú lásku, ktorou sa zožieram doma. Bola som úple sama sebou. Nebola som afektovaná, proste som sa smiala ako sa smejem, hovorila som ako hovorím vždy. Mohla som sa mu pchať do zadku, mohla som sa hrať na nedotknuteľnú. ale ja som nič nehrala.
A veď načo?
Najviac sa mi páčilo, keď rozprávali niečo o ich spolužiakovi a že na všetko má papiere a ja, že čo mu akože je a Juro na to: "Všetko čo mu len môže byť." :DDDDDDD :))))
Chápete?! Ja by som nikdy ani len nepomyslela na to, že raz tu budem písať o tom, čo povedal Juro. O tom, že sme spolu cestovali vlakom, blízko seba. Opakujem sa. Ale bože, ja z toho nemôžem. Akoby mi to celé iba teraz doplo.
Ale zistila som, že je taký... Jasné, je iný ako v mojich predstavách. To znie, čudne... Ale áno. Zamilovala som sa do nesprávneho. On je presne ten typ, čo ostane na dedine a jeho každodenná méta bude krčma. To je on. Opak mňa. A to som si presne uvedomila v tom vlaku. Preto som to brala s rezervou. Uvedomujem si, že my dvaja, to nejde dokopy, ale... To ale tu ostáva. A myslím, že tu bude stále.
Aj keby som odišla, aj keby som naozaj raz odišla do Írska, alebo do Anglicka, aj keby som žila iný život, aj tak by som stále rozmýšľala aké by to bolo s ním...
Myslím, že chybu som urobila v trinástich. Aj keď je zbytočné hľadať nejaké chyby. Nemala som dovoliť aby ma zasiahol až tak... Teraz sa už nedá zabudnúť (na to nič), ani sa nedá povedať koniec niečomu, čo koniec mať nemôže. Teraz to už nedokážem. Nedokážem ho prestať ľúbiť takým streleným spôsobom.
 


Komentáře

1 Kví-Kví | Web | 28. září 2010 v 20:55 | Reagovat

To ,,A co kdyby..." tady bude vždycky. Ale vlastně dobře pro tebe, že jsi zjistila, jaký je. Sice ten cit pořád trvá, ale nejspíš to bude postupně... nechci říct upadat, spíš doznívat. Nejspíš, protože jak jsi sama uznala, je jiný, než sis myslela.
To já se Stínem vím víceméně na čem jsem, jaký je... A taky jsme jiní, jenže to je bohužel právě to, co mě zaujalo. Je jiný, je tichý, přemýšlivý, náladový. A někdy si nejsem jistá, jak by nám to fungovalo.

2 Innocent* | Web | 28. září 2010 v 21:21 | Reagovat

Páni, páni. :) Pěkně se to čte a chápu tvůj pocit. Taky jsem si V. vlastně docela vyfantazírovala a teď, když jsem slyšela od odstatních lidí, že je to vlastně idiot a že vůbec nedokáže pochopit, že holky mají taky city, tak jsem vůbec nechtěla věřit. A ještě pořád doufám, že se my dva ještě někdy vezmeme. :D
Mysim, že mezi váma to bude nějak podobně. :) Že prostě ta doba udělala hodně a teď je to už taková klasika. Když jsi s ním, tak je to takový jak kdyby to byla součást života, ale když jsi bez něho, tak ti chybí a je to pro tebe tak, že jsi ho nikdy neměla a vypadá to jako vzdálená věc. :(
Ale třeba spolu jednou budete a buď zistíš, že je to láska tvýho života nebo že to byl jeden velke error :D

3 Ashley | Web | 28. září 2010 v 21:32 | Reagovat

Ty kks :-D to je, ani neviem ako to popísať to je typický príklad toho čo sa vraví že všetko si ťa náajde samo ale doženie samo vtedy keď to najmenej čakáš a ani sa nesnažíš, úplne tvoj prípad. :-D No a keď to tak pôjde ďalej taak...:-D ostaň taká flegmatička aj ďalej možno zase budeš mať šťastie :-D len aby Juro nebol debil a ty si nezistila, že už zaľúbená vlatsne ani nie si :-D

4 andie | Web | 29. září 2010 v 9:11 | Reagovat

Akurát si počúvam tú pesničku čo som dala na fejsbúk. A ráno som stretla maséra a usmievam sa od ucha k uchu a čudujem sa že som ešte nedostal krč s toho usmievania. Prihovoril sa mi, usmial sa, hodoil xicht. Nie je to nič svetoborné ale stalo sa, pretože v poslednej dobe rposte len chcem byť šťastná. Pretože myslím, že keď na to kašleme, vtedy všetko začína naberať iný smer. Pretože napriek tomu že sú tí chlapci o ktorých máme záujem iný ako my a my to vieme, ale bohužieľ nedá sa to zmeniť. Prišlo to a treba to brať tak ako to je. MYslím, že to že ste boli vedľa seba a že ste sa rozprávali ti len prospelo (alebo sa mýlim ?)

5 andie | Web | 29. září 2010 v 9:13 | Reagovat

A ešte presne tá časť ked´si písala že si bola sama sebou, lebo si to proste tak cítila..myslím, že takto sa cítiš len pri ľudoch, pri ktorých ti je vážne dobre. Ako sa tam pri chalanoch. Možnio raz zistíš že to bolo len kamarátstvo :D (dobre nie to preháňam :D).. a ešte aj to sa mi páčilo že Sedieť tama vidíš že o otm rozmýšľa, vidíš mu ot na tvrái a aj keby tvrdil opak ako mne raz jano, myslím že oči prezradia veľmi vela.

6 Emily | Web | 29. září 2010 v 16:15 | Reagovat

no wauuu :D nahody! velke veci prichadzaju vtedy ked ich necakame:)) paci sa mi, ze si sa vtedy na nic nehrala:)) mas pravdu, bolo by zbytocne sa mu pchat do zadku alebo ho ignorovat...
ako tu uz bolo pisane-nieze prides na to, ze uz niesi do neho zalubena...:D
ale vies: protiklady sa pritahuju...:D tomuto tvrdeniu ver, pretoze je pravdive, dokonca aj mnou overene:D

7 andie* | Web | 30. září 2010 v 19:22 | Reagovat

Raz ked budeš mať chalanov kamošov, budem veľmi rada. A prajem ti to ♥. A nie nezávidím. Ja jej nezvádiím že je sním. Nech by bola s kým koľvek iným nevadilo by mi že by sa predomnou cukrovali a myslím to važne. Vadí mi že je to on. Ja už som na to zvyknutá že sa moje kamšoky s niekým predomnou bozkávajú, aj s tým nemám problém. Takže ani by som nepovedala ze je to závisť. Vadí mi že nemozeme byt spolu, ze ona si nemoze sadnut na nohy marekovi a ja misovi (priklad) ale sedi s nim sotmertov dalej od nas. Lebo vie ze my s tym nesuhlasime. My rozumný, Ten čo rád vodku s tým súhlasí lebo on je už vymytý tou vodkou. Ale čím dlhšie budú spolu tým horšie. A ja sa bojím žýe budú spolu dlho a tak ju podvedie, a to bdue velmi bolieť. Chcem aby ju podivedol.. Teraz. Strašne mrcha som. Chcem to.

8 Idealist* | Web | 30. září 2010 v 20:47 | Reagovat

Áno, jak řiká ten známí citát: "Nejbolestnější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...:("

Je to jak v tom filmu, jak sem o něm psala v minulém článku..The secret.. ty sis to přála, ono se to splnilo, bylo to tvoje myšlenky:]..Já řikám,že to funguje:D:)

9 Charlie | Web | 30. září 2010 v 21:27 | Reagovat

Áno, ten strelený spôsob! Ten poznám :)Keď niečo chceš, ale vlastne to nechceš. Keď oči chcú, ale mozog nie..mne sa to páči. A rozhodne ten spôsob nebolí tak, ako ten ozajstný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.