I wanna know your name. You just killed me.
15. září 2010 v 18:05 | Tessa* | ČlánkyKomentáře
Vieš že s tým s MArtinom nesúhlasím, ale keď sa ty takto cítiš odbre. Mysím že nei je dobre vyhýbať sa mu, pretoževieš čo chceš a nakoneic to aj tak nakoniec nevydržíš dlho. Chápem že ho miluješ a chápem že to bolí ale občas by si podla mňa nemala nechavať bolesti taký vonmý priechod.
No, bavíme. Jenže se bavíme tak nějak divně, normální rozhovor je tak jeden z pěti, zbytek je jenom takový podivný dvojsmyslný plácání. A to mi právě vadí, protože je to samej dvojsmysl, ale stejně jsme se za ten půlrok nikam nedostali.
Je těžké vyhýbat někomu, když někdo "tam nahoře, nebo dole" pořád zařizuje, abyste se střetávali. Já nevím. Někdy si připadám též jak "navedená". Vždycky když nechci toho a toho člověka vidět, tak on se zrovna objeví na místě, kde bys ho jinak nikdy nečekala. A o tom to všechno je. Je to náhoda. Źivot je náhoda. Všechny naše setkání jsou náhody. Některé se můžou opakovat, jako ty s tím, jak píšeš o tom M., ale jiné ne.
Možná jsem divná, ale já chápu tvoje chování. Chápu, proč se líbáš s M. Prostě chceš uniknout od toho Jury, ke kterému tě pořád něco "váže". Je to zvláštní. Sice si přeješ, aby to s J. přestalo být tak silné. Ale ono pořád nic. A proto se snažíš "přenést lásku k někomu třetímu". Ale dej si pozor, aby se ti to pak nakonec nepovedlo, a ten "třetí" tě taky zklamal. Vím, o čem mluvím. Někdy je prostě potřeba ani radši nemyslet...
Ten odstavec před třemi tečkami myslím dokonale vystihuje mé pocity.
Dala bych nevím co, abych se mu mohla chvíli vyhýbat, bohužel jako spolužáci spolu trávíme pět dní v týdnu. Stýská se mi po prázdninách, ne kvůli té zábavě, ale spíš kvůli tomu, že jsem ho neviděla a nemyslela na něj.