Každý chce byť šťastný
8. října 2010 v 16:00 | Tessa* | ČlánkyKomentáře
Čítam všetky články, ale čo mám na to povedať? Ja som zistila, že je lepšie že Jana nevidím. Ano, milujem ho, ale čo s toho mám? Zbytočne by som sa len teraz dalej trápila, alebo rozmýšľala nad vecami pozrel na mna? Usmial sa na mna? na čo myslel? Vidím ho raz do mesiaca, alebo ked príde raz do mesiaca do školy a ja na neho narazím, lebo sa príde predvádzať do našej triedy.. Aj ked ma pustili domov, aj ked je vonku pekne.. nemožem sa tešiť lebo sa bojim vikendu .. a boli ma hrdlo. a bojím sa isť aj do sprchy aby som nechytila teplotu :D. Vieš, u Jana bolo odbré to, že mi odpísal. Že mi dal jednu ranu keď som zistila že nie je nádej aje keď na m§a pozeral. Neuzavrelo by sa ti to ani v hlave a už vobec nie v srdci. Potom by prišla nejaká dalšia rana, niečo čo by si sa dozvedela a nečakala to. Ani to by ti nepomohlo uzavrieť to. Ale ujasnilo by ti to niektoré veci v hlave. A nedepkárčila by si s toho. Iba isté momenty by to rpišlo a prešlo. Ale nie takto často.
"dobre, nemôže vedieť ako ma to ničí." ... A já to přesně vím!! Vím jaké to je dostávat plané naděje. I já dostávala. U mě to bylo s V. tak, že se mnou strávil na Majálese osum hodin. Objímal mě, pokládal si svou hlavu na moje rameno, usmíval se na mě a díval se mi do očí, schovával mě pod pláštěnku, představoval mě mým kamarádům a nakonec to dopadlo takhle. Tak, že už si ani nenapíšeme.
Ale co já vím, třeba to v tvém případé není jen prachobyčejná planá naděje. A já v to věřím s tebou :) Zkus ho příště jen tak neignorovat. Oplať mu ty jeho pohledy. A to jako pořádně!!! :P
nadej... ked mas nadej mas vsetko... jakmile nadej stratis, stratis vsetko... mala by si nieco urobit... pre zaciatok staci ze sa nanho usmejes... ale je fakt debil ze ti neodpisal na tu postu... naozaj nevie co chce...
tiez sa cudujem tomu, ze ako na nas pozeraju aj cez polku autobusu vykrucaju hlavu... teda u mna je to tak, ze aj cez polku triedy vykruca hlavu, ale inak nikdy nic neurobia... vazne, mna ked niekto nezaujima, venujem mu mozno jeden pohlad, ktory trva sekundu a poviem si, nezaujima ma... a nepozeram nanho vkuse a stale a dookola... nechapem... naozaj neviem co tym sleduju... a co si myslia...
To si taky řikám, když takhle na někoho koukám. Že prostě pohled neodtrhnu, ať se třeba podivá. Jenže když ten člověk pak otočí hlavu, tak většinou ucuknu a dívám se "jakože" jinam;DDDD.. Já nevim. Je to něco jako pud. Ale je to zvláštní viď? Že když se na někoho díváme, nebo se někdo dívá na nás, tak jakoby "cítíme jeho pohled na našem těle", jako kdyby nám viděl až do žaludku. Já to tedy takhle mám. Vždycky když se na mě někdo dívá, tak jeho pohled uplně "cítím",rrrr, zvláštní;)
Pořád, pořád, pořád. Pořád seš do něj zamilovaná. Pořád tak stejně, jako na začátku "vašeho příběhu", pořád. A už uteklo tolik chvil. Tolik trápení. Tolik smutku. Tolik radosti. Skončí tohle někdy? Bude mít tohle někdy ten "happyend", který se nachází ve všech pohádkách? Život prý je taky pohádka. Říká se, že všechno chce čas. Ale tady už uběhlo tolik času. A co bude dál, je ve hvězdách. Někdy si řikám, že na světě je miliony dalších kluků, a my se vždycky musíme zakoukat do někoho, kdo je více než nedostažitelný...:(
Áno, jsme to my dva. Je to fotka právě z toho Majálesu, kde se ke mě choval jako kdyby mě měl aspoň trochu rád...:(
Jsem ráda, že jsem tě našla. Protože jak koukám tak se obě necházíme v článcích vzájemně ;) Je to fajn vidět jak se chová druhej člověk, kterej je skoro v mé kůži. :)
Joo, přesně, hodí lano a pak tě na něm nechá viset. Není on nakonec Stín osobně?