V stredu som to bola ja, ktorá mala na háku (vlastne nemala som, ale aj tak som ho nechtiac ignorovala) a potom sa on tvári akoby nič. Akoby toto nebolo nič! Mám chuť písať za sebou milión smutných smajlíkov. Mám chuť do všetkého kopať. Kričať. A ničiť všetko. Mám chuť sa na ulici zosypať a mlátiť o zem. Chcem, aby už konečne všetci videli, že som na úplnom dne. Mám chuť si tam na ulici ľahnúť a utopiť sa v prúde sĺz. Potom sa tam chcem rozložiť a splynúť so zemou, potom vyrásť zo zeme ako strom. Chcem aby si potom Juro zo mňa trhal plody a ja by som vtedy bola šťastná... Áno už aj nad takýmito magorinami premýšľam.
Dobre a dnes, dnes sa on tváril, že to je jedno. Ale obzeral sa na mňa a mňa to serie. Pretože sa odserie dozadu, pretože mi na ňom záleží, pretože sa nechcem tváriť, že nič. =(=(=((=(=(=(=(=(=(=(=( To čo píšem, už ani nedáva zmysel. Čo mi dal, čo mi ten človek dal? Ráno sa budím skôr a s našponovanými nervami čakám, kým môžem vstať. Kedy budem s ním v autobuse. Kedy ho zase uvidím. A potom ho ani poriadne nevidím. Celý týždeň je oničom. Ide rýchlejšie ako tie doteraz, ale už ani nechodíme na spoločné autobusy. A ak náhdou ideme, tak nič. To nič. Nič čo ma raz zabije. Čo robím zle? Há. Robím všetko zle. Nikdy si k nemu nenájdem cestu....:(((((((((((((
Aj ráno. Ignor. Aspoň sa tak tvári.
Ja neviem. Vtedy som pre ním hovorila dačo zlé? Podľa mňa sa muselo niečo zmeniť. Vidím to. Je to tak. A ja neviem čo mám urobiť. Lebo každý deň bez neho nemá zmysel.
Áno, môžem za ním ísť a prosiť ho lásku. Ale viem, čo by som dostala...
Neviem čo by bolo lepšie. Nevidieť ho. Vidieť ho? Jedno je horšie ako druhé. S ním ani bez neho. Do prdele s tým! =(((((((((( Už nič nechcem...
Ráno... Proste mala som chuť do niečoho kopať. Keď išiel tak rýchlo a proste sa stratil niekde za budovami a ja som sa nemohla rozrevať a kričať, že toto je zlé. Zlé, veľmi zlé. Že ho doriti milujem a že nech sa netvrái, že má na háku...
O čom je toto? Kde toto vedie? Prišla som už asi o všetko. Chcem odísť. Ale nepomôže mi to.
Nevládzem bez neho.
Som hnusná na iných, lebo ja nemám šťastie v láske. Som hnusná, pretože ráno mi nevenuje nejaký poondiaty pohľad. Ktorý by aj tak nič neznamenal, iba som mala lepší deň.
Potrebujem jeho pohľad.
Jeho všetko.
Chcem ho zo všetkým...
Príde on niekedy do toho štádia, že ma bude mať rád takú aká som? S chybami, so všetkým...
Lebo ja už som v tom štádiu.
A proste keď tie pipky v mojej triede striedajú každého a je im to jedno, ... Tak to chcem aj ja. Ja sa Jurovi ani nečudujem, že ma nechce... Ale neviem to zmeniť.
Neviem to nechať tak a povedať si, že prídu iný.
Môžem sa aj tváriť, že ho už neriešim, ale riešim.
Celé je to choré.
Je to ako by mi zobrali rozum. Nerozmýšľam. Logika... To je to, čo tu chýba.
Prečo neviem byť iná. Nezávislá. Veselá a nezamilovaná.
Stále iba píšem. Bez prestávky. Toto tu ťukám a čakám, kým bude večer. Potom ráno... Ja mu potrebujem vidieť do očí. Ja potrebujem niečo iné. Niečo je plné života.
Narozdiel od iných takýchto stavov, teraz chcem žiť. Viem, že ma toho ešte veľa dobrého čaká. Ale toto je ako nekonečno.
Nemá právo na to mi ničiť život, ale ja mu vždy dovolím. Lebo inak neviem...
N.E.V.I.E.M.
Je to zvláštne. Nie je toto taká "depka"... Som spokojná, ale ničí ma to. Tie autobusy. Ale ja ho proste musím vidieť. Nechcem sa mu podlizovať. Nechcem byť vždy tam kde je on. Ale do riti prečo... Prečo to robí? Už vtedy v tom klube, akoby sa rozhodol ukončiť už aj tie pohľady. Vždy má niekde inde hlavu. Už ma ignoruje na celej čiare. Ale ja mu môžem okašlať čiaru, ja nechcem tak veľa...
Nikdy už nemôžem kvôli nemu ostávať dlhšie v meste, aby sme išli spolu domov na autobuse.
Je mu to jedno. Tak prečo by mne tiež nemalo byť?
...=((((((((((( Sama dobre viem... Nie. Pokúsim sa o niečo. Možno to zase nevyjde, ale musím niečo urobiť. Musím stále niečo robiť. Musím žiť pre niečo iné. Musím byť niekto iný, niekto kto bez neho dokáže žiť. Koniec.. Bodka.
Komentáře
1Idealist* | Web | 7. října 2010 v 18:25 | Reagovat
Víš co potřebuješ? Potřebuje už jít někam pryč, dodělat školu a jít jinak, kde nebude on, jinak tohle všechno bude přetrvávat pořád:(
2Innocent* | Web | 7. října 2010 v 20:11 | Reagovat
Ach má drahá, nejdražší.
Víš co bych teď chtěla? Obejmout tě. Je mi jedno, že tě skoro vůbec neznám, že jsem tě ještě nikdy neviděla. Právě z tohohle článků mám pocit, že tě znám už od narození. A myslím, že každý člověk v tomhle stavu si zaslouží objetí. Chtěla bych být ta, která by měla tu příležitost, to udělat.
Vidím se v tvých slovech. Taky nedokážu jen tak zapomenout, i když je to kratší doba než u tebe. Pořád ještě doufám s tebou, že u něj jednou budeš. Že přesně to, co chceš, se jednou vyplní. Právě proto, ti nebudu říkat, že nejlepší by bylo vydat se uplně jinou cestou než on.
Je to tak hrozně zvláštní, že kluci dokážou být i takoví. Nebo možná JENOM takoví.
Víš co? Vytrvej, ale zkus si najít smysl života i v něčem jiném. Protože jinak tě to sežere zaživa.
A jestli radím špatně, prosím odpusť.
ach toto uplne chapem :( aj ja blog zaplnam clankami o nenaplnenej laske ktora ma zoziera. teda u mna to asi nie je take cerstve ako v tvojom pripade ale stale sa to ku men vracia ako zly sen.. len hlavu hore a uvidis ze raz to prejde a ze ty budes ta co bude na koni a on sa na teba bude divat z dola.
Víš co potřebuješ? Potřebuje už jít někam pryč, dodělat školu a jít jinak, kde nebude on, jinak tohle všechno bude přetrvávat pořád:(