Ráno som sedela úplne vpredu autobusu a on tam stál. Snažila som sa ho prehliadať a nekaziť si deň.
A z rádia hrali ...
Odistím ústa ako zbraň Nestlmí mi ich žiadna dlaň Slová ako spŕška striel Vchádzajú do našich tiel Pripravené zasiahnuť svoj cieľ
Jeho oči, také modré... Ah áno, som trápna. Ráno som ho ignorovala.
A oni stále hrali..
Ostrých slov plný zásobník Pripravím telo na prienik Vety dlhé ako niť Skúšam nimi rany šiť Mlčaním môžem o všetko prísť
A potom bola škola, či ako sa to volá (taká hnusná budova, kde nútia chodiť múdre deti, aby úplne ohlúpli), nejakých trápnych sedem hodín, niekoľko trápnych ľudí, a kopec smiechu s jednou spolužiačkou, pretože sme založili indiánsky kmeň.
A hrali..
Strieľame si zo seba Ty do mňa a ja do Teba Strieľame z blízka Šanca prežiť je nízka
Premýšľala som nad tým, že pôjdem iným autobusom domov, aby som ho nestretla, ale umlčala som svoje myšlienky a hučala do seba "kašli na to", "nemysli na to" a "nerieš také hlúposti"... Pekne mi prepína, však? Som blázon. A som na to hrdá. :)
A oni furt hrali...
Všetky naše cesty chránia nepriestrelné vesty V tých vestách aj spíme, kým si uveríme...
A deň predtým som sa pohádala s otcom, ktorý očividne neberie do úvahy moje názory. Neuveriteľné aké obrovské sú priepaste medzi rodičmi a deťmi. A o to väčšie medzi mnou a mojim otcom, pre ktorého budem asi už navždy len neschopná, príliš zasnená, mladá, nerozvážna a neschopná svojho názoru. Názoru, ktorý aj tak nie je schopný tolerovať a či i len na sekundu sa nad ním zamyslieť. Viem to, pretože včera po tom ako sa na mňa vykričal, tak po mojej jedinej a poslednej vete iba kývol rukou. A pomaly sa to na seba nabaľuje. Každý jeho prešľap po čase akoby nebol, ale vo mne sa hromadí.
Hrali..
Priznávam, že už viac nemám slov Skúšam to poslednou otázkou Kto z boja bez dotyku Odváži sa uniknúť Na zmierenie stále šance sú
Nemám ho rada. Jednoducho nemám rada svojho otca, pretože mi veľakrát ublížil rečami ako nikto iný. Lebo predsa je to môj otec a ak mi dokáže vedome tak ublížiť...Dobre. Vpodstate mi to je tri.
Strieľať z úst zdá sa baví nás Útočím kým nestratím hlas A tak v rámci zábavy Mierime si na hlavy Kým to niekto z nás nezastaví
A keď som teda stihla autobus, na ktorý išiel aj on, tak to bolo fajn.. Bolo to po dlhom čase, čo to bolo také...akoby sa celý ten čas vynahradil v toto poobedie. Keď som sedela s Calom a on pred nami ešte s jedným - to je jedno kto! :D, tak sa otáčal dozadu, pretože s nami konverzoval. :D Dobre, viac s Calom ako so mnou, ale na Cala sa nepozeral tak ako na mňa! Chá!
A má tie nádherné oči, ktoré som spomínala o niečo vyššie.
Vou, keď som sa pozerala dopredu a on otočený na mňa a pochvíli som pozrela na neho a on na mne pohľad a... Chápete. Vau. Tie oči.
Pozeral si Bellino oznamko a potom mi ho podal. To oznamko budem milovať.
Áno dobre vidíte, som v tom zase až po uši. Zase nefunguje dohováranie, ale veď nebojte ja sa znovu poučím, resp. nepoučím. Ale čochvíľa zase padnem na zadok a zase bude plač. Lebo ak sa to k vám ešte nedostalo, nechcem sa chváliť, ale nedávno ma zvolili za Najväčšiu naivku celého storočia (ak som vám vyfúkla cenu, tak sa ospravedlňujem, ale vyhrať musela najlepšia :D).
Nechcem byť zase taká... Nechcem z neho robiť Pána Dokonalého.
Komentáře
1Porcelánová Baletka (Lady-iLL) | Web | 4. listopadu 2010 v 18:54 | Reagovat
vím jak ti je ,vím jak se cítíš ,vím co prožíváš ALE neporadím ti...:( sem zrovna ode dneška ve stejné situaci..:(
2idees | Web | 4. listopadu 2010 v 19:07 | Reagovat
přijde mi, že ten článek je o mě. zrovna jsem řešila, jestli s ním pojedu ráno autobusem. rozmyslela jsem se. nepojedu. protože on není dokonalý a já jsem naivní. protože tím autobusem s ním pojedu až odpoledne...
3Innocent | Web | 4. listopadu 2010 v 21:11 | Reagovat
Ta písnička je znameníí! Už s ním máš promluvit!! A já tě nenechám a budu tě do toho pořád tlačit :P
Hele, pohledy nejsou všechno, i když i já se tak ráda utápím v klučičích očích. Ke všemu patří slova, takže mluv a koukej se mu do očí zároveň. Chápeš ;)
Taky bych potřebovala nějaký ten titul za naivitu.. Protože právě taová také jsem. Nikdy se nepoučím.
4Emily | Web | 5. listopadu 2010 v 23:21 | Reagovat
v poslednej dobe si stale viac a viac uvedomujem, ze autobus je vlastne strasne romanticke miesto... chapes:D ta atmosfera ked tam najdes "svoje oci" a potom "pohlad" a uuu... a mas o 100% krajsi den...:D
tu pesnicku od desmodu poznam, je pekna, ale skus si vypocut tuto: srdce vo formaldehyde... ci jak sa vola:D som bola na nej nejaky cas zavisla:D
inak podla mna... mala by si sa mu prihovorit alebo proste nieco mu povedat... on by sa urcite chytil a tak chapes... ze mozno by ste si aj vsetko vysvetlili...
5Mína | Web | 6. listopadu 2010 v 15:56 | Reagovat
V mojom autobusy by sa nenašiel nikto pekný :D no tí ľudia sú tam hrozný a ešte ma tam ohovárajú rovno pred mojimi očami.
A tomu z autobusu by si sa mala prihovoriť. Ved čo ti to môže spraviť?
Ja som si už stokrát ked nie viac povedala že neznášam svojho otca. Ale potom si to musím rozmyslieť lebo spraví niečo milé a ja si pomyslím že nie je až taký zlý človek. Aj ked ja som radšej ked nie je doma lebo potom nie je doma žiadna hádka rodičov :D
6Kví-Kví | Web | 7. listopadu 2010 v 12:12 | Reagovat
Ještě že já nemám na výběr, jestli pojedu nebo ne. Tuhle roli má v našem "vztahu" on, ale já už si dávno nemyslím, že jezdí jenom kvůli mně.
vím jak ti je ,vím jak se cítíš ,vím co prožíváš ALE neporadím ti...:( sem zrovna ode dneška ve stejné situaci..:(